18.05.2005 Mistrovství světa v hokeji ve Vídni a Inssbrucku skončilo.

Postřehy z právě skončeného mistrovství světa v ledním hokeji

Mistrovství světa v ledním hokeji skončilo pro Českou republiku úspěchem. Dalo by se říct, že jsme obhájili 1. místo, které jsme zde získali před 9 lety. Je obdivuhodné, že například hokejista Výborný, účastník z 96., vydržel u národního teamu tak dlouho. Tomu se říká stabilní forma.

Fanoušci a "fanoušci" – určitě stojí za zmínku ta část fanoušků, které podporovala český národní team přímo ve Vídni. Průměrně vidělo zápas ČR 7490 diváků, udávaná kapacita je 10 000, nicméně je mi divné, že nejvyšší číslo bylo 8 000 diváků. Na druhou stranu mi přijde trapné, když část fanoušků ani neví, jestli na státní vlajce má být bílá barva nahoře nebo dole. Stejně tak je zajímavé, kolik údajných fanoušků je schopno oslavit příjezd svých idolů v notně podnapilém stavu. Na Staroměstském náměstí se sešlo 30 000 lidí, aby si na chvíli zaskákalo s hokejisty. Pozoruhodné na tom je, že velká část z nich je ochotna obětovat podstatný kus dne, aby zčistajasna zjistili, že jsou Češi a ještě ke všemu, že mají nějakou národní hrdost. Velmi by mě zajímalo, kolik z nich přijde k volbám, kde by svojí národní hrdost a svoje češství mohli uplatnit daleko lépe. A to pomíjím fakt, že jít k volbám je otázka 30 minut.

Národní hrdost - když už jsem se o ní zmínil, tak si dovolím malou odbočku k EU. Stále slyšíme jedna Evropa, jak jsme si všichni rovni. Nicméně jsem za celou dobu šampionátu neslyšel, že by někdo fandil stylem "Evropská únieeé do toho, Evropská únieeé do toho".

Čtvrtfinále s USA - pokud by se někde v hokejové škole vyučoval termín "hra srdcem", pak jasným kandidátem na názorný příklad by byl zápas ČR - USA. Většina komentátorů přirovnávala tento zápas k loňskému utkání v Praze, které bylo pouze zrcadlově otočené. Mě napadlo ještě jiné přirovnání. Fotbalový zápas z mistrovství Evropy v Portugalsku, kde Česká republika po 20 minutách prohrávala 2:0. Stejně tak naši začali hrát srdcem a po velice bojovném výkonu zápas skončil vítězstvím ČR 3:2. I v tomto zápase padlo několik tyček a měli jsme pořádnou dávku štěstí. Na druhou stranu v zápase s Holandskem jsme si to štěstí vybrali až příliš a pak nám chybělo v utkání s Řeckem. Naštěstí se tato situace na letošním mistrovství světa v hokeji neopakovala. Stejně tak pod termínem „infarktový zápas“ by bylo možné nalézt jako příklad náš zápas se Švédskem.

Vichnar končí - s komentováním hokeje. Nutno dodat, že je sympatické, že se celou dobu (21 let!) držel na ČT, kde má celkově komentování sportu jinou úroveň než na konkurenční komerční TV.

Nepřeceňovat úspěch - hokejistů, který dosáhli vítězstvím. Lední hokej sleduje velmi omezený počet zemí a proto těžko počítat, že ve zbytku Evropy (mimo účastníky turnaje) vůbec zaznamenali, že se nějaký lední hokej hrál. Z tohoto hlediska si myslím, že větším úspěchem bylo 3. místo fotbalové reprezentace na loňském mistrovství Evropy v Portugalsku.

Rozdíl v přístupu zámořských teamů - byl asi nejlépe vidět v závěrech zápasů s USA a Kanadou. Zatímco hokejisté USA prohru přijali a Rouch se dokonce po neproměnění nájezdu lehce usmíval, i když ho to muselo stát hodně přemáhání, hokejisté Kanady prohru neunesli. Když jsem viděl opakované záběry, jak Kanaďan Smyth řeže do Fischera hlava nehlava, tak první co nenapadlo, že mu muselo přeskočit. Fischer velkou část osekávání přecházel s ledovým klidem a s pocitem jistého vítěze. No nicméně místo následné přetahované měl Smytha možná přitlačit lehce k ledu, aby se zchladil.