25.03.2005 Francie si prosadila na summitu Evropské unie vše co chtěla

Špatné zprávy ze summitu EU

Tento týden proběhl v Bruselu summit Evropské unie. Padla zde 3 důležitá rozhodnutí. Prvním je, že podmínky paktu stability se zásadně změnily a jsou nyní slabší. Druhým rozhodnutím je, že liberalizace služeb v EU podle Bolkesteinovy směrnice byla na návrh Francie odstřelena. Poslední rozhodnutí se týká Lisabonské strategie. Tato strategie jako taková skončila.

Pakt stability – hospodářská a rozpočtová pravidla pro země eurozóny (tedy tam, kde je zavedeno EURO). Jedno z těchto pravidel je, že schodek veřejných financí bude pod 3% HDP. Pokud to některé ze zemí eurozóny nedodrží třetím rokem za sebou, mají následovat sankce. Pod hrozbou sankcí v minulosti muselo své výdaje zkrotit například Portugalsko. Nicméně ve chvíli, kdy se tato pravidla měla uplatnit na Francii a Německo, došlo na slova o rovných a rovnějších. Místo postupu podle dohodnutá pravidel se na nátlak těchto států pravidla změnila. Je otázka, zda se ta pravidla pak nedohadují pouze pro to, aby je dodržovali malé země a velké si je v případě nutnosti změnily.

Myšlenka je, že v době, kdy bude vyšší růst, se bude šetřit a v dobách kdy bude růst nižší se bude utrácet, respektive někteří tomu říkají investovat. Podle mě je to hluboký omyl, protože zkušenost ukazuje, že v době vyššího růstu nikdo nic neušetří. A v době nižšího růstu nebo recese se vyhazují peníze ze státních rozpočtů tak jako tak. Můžeme to vidět na příkladu naší země, kdy růst HDP je 4% a schodek rozpočtu je cca 100 mld. Ostatně Francie měla za loňský rok růst 2,5% HDP a stejně měla rozpočtový deficit.

Směrnice Bolkenstein - umožnila by například podnikat české firmě, s českými zaměstnanci za podmínek českých norem ve Francii v oblasti služeb. Pochopitelně se to nelíbilo opět Francii a Německu. A Chirac dal ultimátum, že buď se zruší tato připravovaná směrnice nebo je velká pravděpodobnost, že se ve Francii nepřijme Evropská ústava. Je zajímavé, že se voliči nechají uplácet tím, zda je či není přijata nějaká směrnice. Také to naznačuje, že je zde velký tlak na to, aby Evropská ústava byla přijata nehledě na to co si myslí voliči, v tomto případě francouzští.

Lisabonská strategie - v podstatě dvě pětiletky. Dokonce to mělo podobnou terminologii – dohnat a předehnat. A podobně jako pětiletky to také dopadlo. Nejen, že se EU Spojeným státům za první pětiletku nepřiblížila, ale propast se dokonce neustále zvětšuje. Možná by jsme si místo pětiletek měli vzít z USA příklad.

Závěr: O peníze a národní státy jde až v první řadě. Pravidla platí jen dokud nám to vyhovuje. Ústavu je potřeba prosadit stůj co stůj a je dobré si všimnout, kdo ji nejvíc prosazuje. Nefungovaly pětiletky, kupodivu nefungují ani desetiletky. Centrální plánování si část členů unie užila více než dost, tak by možná by mohli poradit, jak na to.

Dodatek z 31.03.2005: Ještě jsem našel několik zdrojů, tak jen nejdůležitější body (odkazy na plné znění zdrojů jsou níže):

01) Chirac i Schröder si změny paktu stability moc pochvalovali
02) ČNB vyslovila ústy svého guvernéra Zdeňka Tůmy znepokojení
03) I takový euro-optimista jakým je Josef Zieleniec tuto změnu kritizuje
04) Liberalizaci služeb zastavila Francie společně s Německem, čí zájem přitom hájil náš předseda vlády Stanislav Gross mi není v tuto chvíli jasné