13.05.2005 Kandidatura Prahy na pořádání letních olympijských her (LOH) je megalomanský projekt

Olympiáda v Praze – jenom to ne

Občas mi připadá, jako by naši radní nevěděli, kde ty peníze, které vyberou z daní, mají utratit dříve. Za zatopené metro nikdo zodpovědnost nepřevzal, ale zato se velmi rychle utratilo 6 mld. za opravy, respektive odbahňování. V roce 2002 Pražský magistrát utratil za silnice 5 miliard Kč (srovnej s 8 miliony za cyklostezky, tedy 625× méně). Pravděpodobně oslněni zvýšeným deficitem celého Řecka po loňské Olympiádě se rozhodují, zda tento megalomanský projekt neuskutečnit také v Praze.

Jenom pro připomenutí, jak se většinou vyvíjejí odhady nákladů na olympiádu mohu použít 2 citace ze zprávy ČTK z 4.8.2004 (tedy přibližně 1 týden před uskutečněním her):

"Rozpočet na různé olympijské projekty byl původně pro letošní rok 1,4 miliardy eur (44,5 miliardy Kč), v první revizi jsme jej určili na 2,4 miliardy a nyní jsme na třech miliardách eur," řekl Dukos na rozhlasové stanici Flash Radio. "Rozpočtový deficit tak směřuje ke čtyřem procentům, možná trochu výše," upřesnil náměstek telefonicky agentuře Reuters.

Náměstek Dukos rovněž komentoval dohady, podle nichž by celkové náklady na olympiádu mohly překročit deset miliard eur proti původnímu plánu 4,6 miliardy. Dukos uvedl, že to je na první pohled přehnané a odhadl celkový náklad na něco přes šest miliard.

Zpráva z Lidových novin krátce po skončení Olympiády (14.09.2004) cituje BBC a náklady upřesňuje:

Podle informací zpravodajského serveru BBC se finanční náklady her vyšplhaly do výše sedmi miliard eur, což činí v přepočtu 221 miliard korun. Řecký premiér Costas Karamanlis oznámil, že veřejný dluh v roce 2004 tak překročí 5,3 procenta.

Ze stejného článku ještě použiji citaci o tom, co před Olympiádou předpovídala jistá poradenská společnost:

Před olympiádou přitom ještě studie poradenské firmy PricewaterhouseCoopers (PWC) Řecku slibovala, že rozpočtový schodek jenom mírně překročí tři procenta hrubého domácího produktu, a dále ekonomický růst až 4,25 procenta…

Netřeba dodávat, že se Olympijské hry v Řecku staly těmi vůbec nejdražšími v historii. A podle citace Hospodářských novin, původní odhad nezněl na 4,7 mld. EURO, ale na 3 mld. EURO.

Řecko přišla olympiáda neúnosně draho. První odhady po přidělení her v roce 1997 mluvily o nákladech ve výši tří miliard eur. Socialistická vláda zvýšila kalkulaci nákladů na 4,5 miliardy. "Teď už mluvíme nejméně o osmi miliardách eur jen za pořádání a organizaci," konstatuje Ralph Luther, expert na Řecko v bance Erenberg Bank.

Na základě deficitu, pak ratingová agentura Standard & Poor's snížila Řecku celkový rating, což v důsledku mj. znamená další zdražení úvěrů.

Čirou náhodou výše zmíněná poradenská firma (PricewaterhouseCoopers) vypracovala pro Prahu za 15 miliónů studii, podle které by náklady na pořádání letních olympijských her v Praze byly pouhých 133 - 135 mld. Kč. Protože je Pražska radnice již nyní zadlužená, musela by se na tuto akci dále zadlužit. Primátor Bém uvedl, že by se na tom pochopitelně podílel i stát a ostatní kraje – ty z toho asi budou mít velkou radost. Dále je přesvědčen, že olympiáda v Praze může být výnosná. Ale 135 mld. jsou pouze přímé náklady (tedy např. výstavba sportovišť počítáno při současných cenách), nepřímé náklady jsou 490 mld. Suma sumárum finální účet může být něco přes 600 mld. Kč (srovnej s přijmy celého státního rozpočtu České republikyna rok 2005, které mají být 824 mld. Kč).

Bylo by nefér uvádět pouze náklady. Pořádání olympijských her přináší také určité zisky, ať už ze vstupného, přenosových práv (Praha zde dostane ale pouze část) nebo návštěvníků metropole. Sporný je pak efekt zviditelnění naší metropole - zde by nám určitě mohly více naznačit data z Athén, až budou za několik let známá. Podle mě ten efekt zviditelnění může být pouze dočasný, akorát tak do dalších olympijských her, které vždy "přebijí" ty předchozí. Kdo si dnes vzpomene na Sydney, Atlantu či Barcelonu. Vzhledem k tomu, že by Praha nedokázala financovat celou akci ze svého, je otázka, jak by se tvářilo 90% obyvatel ČR, že se mají finančně podílet na velkolepé akci, která má zviditelnit hlavně Prahu.

Vlivný radní Bürgermeister který je jinak všemi 10ti pro pořádání uvedl v rozhovoru mj. následující:

Samozřejmě nemáme na to, abychom utratili desítky miliard korun na třínedělní slavnosti a pak tyto miliardy odepsali jako ztrátové.

Největším problémem každé olympiády je, co pak s ním. Například Paříž či Londýn se s tímto problémem vyrovnaly jeho možným budoucím uzpůsobením na fotbalový stadion.


Nicméně na 25. zasedání Zastupitelstva (24.02.2005) obhajoval myšlenku olympijských her i následujícím argumentem:

Snaha Prahy by mohla vyvolat zájem mezinárodních sportovních federací pořádat některé významné sportovní soutěže v Praze, přínosy v oblasti turistiky, cestovního ruchu, konferencí, výstav apod., Praha zadarmo získá reklamní čas - zadarmo je bezprostřední náklad na reklamní čas, které by bez kandidatury jinak nezískala.

Což je evidentně nesmysl. Že tento zájem Praha vyvolává i bez toho dokazuje například to, že Praha bude hostit závěrečný turnaj Evropské ligy basketbalistů tzv. Final Four nebo mistrovství světa ve floorballu v roce 2008. Určitě by se takových příkladů našlo více.

Navíc Michal Hvížďala na stejném jednání zastupitelstva upozornil na další zkušenost:

Pořadatelstvím jaké letní významné sportovní akce typu mistrovství světa se může Praha pochlubit, když třeba halové mistrovství v atletice v r. 2007 skončilo naprosto katastrofálním krachem, protože ministerstvo financí odmítlo dát 50milionovou garanci na pořádání této sportovní akce?

Závěr: Praha by se neměla pouštět do pořádání olympijských her. Náklady, které odhadují "renomované" poradenské firmy se nakonec vždy ukážou jako špatné. Ze zkušenosti můžeme tyto odhady vynásobit koeficientem 2-3*. Praha je v současné době zadlužena, primární cíl by tedy měl být se těchto dluhů zbavit. Praha neumí (nebo nechce umět) zadávat veřejné zakázky - příkladem jsou desítky špatných stavebních zakázek (např. kauza Navatyp). Dále je diskutabilní využití olympijských staveb po skončení her. V tomto ohledu je možné se zeptat na zkušenosti v Koreji a Japonsku po skončení MS ve fotbale v roce 2002 - velká část fotbalových stadionů nemá využití a ztráty z této akce byly obrovské. V neposlední řadě by k uspořádání olympijských her bylo potřeba tisíce nadšených dobrovolníků, kteří by pomohli s pořádáním her. Průzkumy veřejného mínění ukazují každý rok jiné výsledky o tom, zda si lidé přejí uspořádat olympiádu či nikoliv. Všichni si také pamatujeme, jak probíhala výstavba jedné moderní haly a jak bylo pořádání mistrovství světa v hokeji v České republice odloženo z roku 2003 na rok 2004. A i s ročním odkladem byla hala dokončena za minutu 12. Olympijské hry o rok možné odložit není. O tom, že je možné si pořádáním i menší akce (Mistrovství světa v hokeji) uříznout pořádnou ostudu by mohli aktuálně vyprávět v hojné míře Rakušané a to jsou ještě pořádající města dvě a jde pouze o MS v hokeji. Něco jiného by bylo, nechat postavit sportovní zařízení soukromníky a následně si je na 3 týdny pouze pronajmout.

Byl bych rád, kdyby se časem nezačaly objevovat billboardy s nápisem "Stydím se za svého rozhazovačného primátora".

Zájemcům o tuto problematiku doporučuji si přečíst jednání Zastupitelstva z 24.02.2005, které je k dispozici níže ke stažení.