12.01.2005 Co se stane, když pustíte politika na dovolenou

Ephraim Kishon: Liška v kurníku (3)

Na tomtéž jednání prozatímní zastupitelstvo ještě rozhodlo, kde vezme peníze na stavbu dotyčné kanceláře. Peníze se získají výběrem daní. Debata se strhla na bodu, co by se mělo zdanit. Padly návrhy podle velikosti pozemku (neprošlo přes odpor starosty de facto), podle počtu místností v domě (neprošlo přes odpor Gureviče), podle počtu dětí (neprošlo přes odpor Elifase Hermanoviče), podle rozsahu nákupů od Tnuvy (neprošlo přes odpor celého zastupitelstva), podle počtu krav (neprošlo přes odpor většiny zastupitelstva) až nakonec se všichni shodli, že zdaní majitele třídílných šatníků.

Do vesnice přijede za Dulnikkerem jeho manželka a snaží se ho přemluvit, ať se už vrátí, že ho strana a země potřebuje. Když se jí to nepodaří, vymyslí plán, jak ho z vesnice unést. Plán se nepovede a Dulnikker tak zůstáva ve vesnici. Daně se ještě jednou vrátí na pořad jednání.

strana 120
Schůze se jako obyčejně konala v zasedací síni při třepotavém světle deseti luceren. Dulnikker, který se vrátil na pódium, zavedl nový postup a provedl sčítání, aby zjistil, jsou-li přítomní všichni členové. Vyšlo najevo, že nikdo nechybí. Vzhledem k tomu udělil slovo Oferu Kischovi, který byl, jak známo, pověřen sestavením seznamu daňových poplatníků. Krejčík slavnostně povstal a přečetl ze svého zápisníku následující oficiální údaje:
„Abych zjistil počet občanů, kteří vlastní třídílný šatník, navštívil jsem za čtyři dny osobně: 65 domů; 206 místností; 75 rodin.“
„Pomalu, Ofere, pomalu,“ zahartusil Zemach Gurevič, „nebereš míru na oblek! Prostě nám řekni, kolik třídílných šatníků jsi objevil?“
„Já? Žádnej.“
„Žádnej?“
„Žádnej.“
„Tak vidíte, pane inžinýr,“ obrátil se Elifas, silně rozhořčený, na předsedajícího. „Jen si zkuste všechny obejít a vybrat daně! Jsou náramně zatvrzelý.“
„Žádám o klid, pánové!“ Rozhněvaný předsedající uhodil kladivem do stolu. „Smím se zeptat, kdo vám nakukal, že zástupce městského daňového úřadu má osobně chodit a přesvědčovat se, co dělají vesničané? Vzpomínám si moc dobře, že pan Kisch byl pouze požádán, aby sepsal seznam zařaditelných.“
„Seznam čeho?“
„Zařaditelný’ znamená daňový poplatník,“ vysvětloval Dulnikker netrpělivě. „Finanční stav zařaditelných, soudruzi, se neměří krejčovským metrem, soudruzi, ten se stanoví odhadem!“
Delegáti, kteří míchali čaj a špičkami bot hladili kočky po hřbetě, se přikrčili.
Bitvu i debatu zachránil Zev. „Pan inžinýr chce říct, že není důležité, kdo třídílný šatník doopravdy má, nýbrž kdo by ho mít mohl!“
Košerák Ja’akov Sfaradi byl první, komu došlo, co to znamená. „Já to chápu,“ oznámil. „Je to mnohem spravedlivější systém. Nebudeme se starat o nějakou skříň, která je vlastně nedůležitej symbol…“
„Dost!” začalo to docházet I holičovi. “Především si musíme ujasnit, co znamená ‘budeme se starat’. Kdo se bude starat?”
“Zdravej lidskej rozum káže,” domníval se krejčí, “že ten, kdo byl pověřenej úkolem sestavit ty zařaditelný, nebo jak se jim říká, má vybrat I daňový poplatníky.”
“Správně,” přisvědčil Dulnikker a navrhl jmenování zařaditelské komise, která by nezkušenému správci daní pomohla s jeho povinnostmi. S tímhle návrhem se prozatímní zastupitelé ztotožnili a jmenovali d komise sami sebe. Ale jakmile komise dala dohromady seznam obyvatel vesnice, bylo ihned naprostojasné, že je celému projektu na překážku “katastrofální rovnost” panující ve vsi.
“Jeden má víc půdy, druhej víc dobytka,” přesvědčoval je příštipkář. “Třídílnej šatník můžou mít všichni, nebo nikdo.”
Tento objev všechny delegáty deprimoval. Čest členů zařaditelské komise zachránil nakonec Zev: Existuje jenjedna cesta, jak se vysříhat nespravedlností. Musíme losovat.”
Jeho nápad komisi uspokojil a její členové se ho okamžitě jali uvádět v praxi. Krejčí rychle napsal podle svého seznamu jména sedláků na cedulky, které se naházely do klobouku hostinského a zamíchaly. Komise se na paměť dvanácti synů Jákobových rozhodla vylosovat dvanáct poplatníků a nabídla předsedajícímu poctu vytáhnout z klobouku dvanáct cedulek. Předseda odmítl s odůvodněním, že by rád vychoval naprosto nezávislou organizaci. A tak byl úkol přiřčen Elifasu Hermanoviči, kterému klobouk koneckonců patřil.
Loterie se přesto neobešla bez několika malérů, jež vyvolaly zmatek. Zezačátku se zdálo, že se Elifasu Hermanovičovi podařilo vytáhnout z klobouku jedenáct správných jmen, která si správce daní neprodleně zaznamenal. Ale pak vytáhl hostinský jedno dlouhé jméno a zbledl.
“To” – zašilhal – “jsem já…”
Celá zařaďovací komise upadla ve zmatek. Všichni se podívali na Dulnikkera, ale ani on neměl zřejmě jasnou představu, jak si s tím problémem poradit. Nepříjemné mlčení ukončila Malka:
„Nesmysl!“ řekla svému muži. „Hoď to zpátky!“ Elifas se lítostivě ušklíbl, dal cedulku k ostatním a důkladně zamíchal. Táhl znovu a tentokrát vyjekl, jako by se dotkl malomocného:
„Co to znamená? Zase já!“
Ale jeho slabost okamžitě pominula. Obličej mu zezelenal vztekem, Elifas mrskl tu urážlivou cedulku znovu na dno klobouku a doprovodil ji několika výrazy odporu.
„Z mýho vlastního klobouku!“ zavrčel. „To je mi vtip! Právě tak bych moh vytáhnout kterýkoliv jiný jméno!“
Po třetí vytáhl jméno, které nebylo jeho a po kterémžto úkonu všem účastníkům včetně předsedajícího spadl kámen ze srdce. Neuvěřitelně hbitý ošetřovatel mezitím napsal oficiální oznámení, jež patřilo k programu. Znělo:
Velevážený pane, zařaditelská komise prozatímního zastupitelstva za předsednictví pana inžinýra rozhodla po zevrubném přezkoumání vašeho finančního stavu, že váš příjem stačí na pořízení třídílného šatníku z kaštanového dřeva a se zrcadlem. Skříně tohoto druhu klasifikovala zařaditelská komise jako luxusní předměty, a proto vás vyzýváme, abyste zaplatili správci daní Oferu Kischovi jednorázovou městskou daň z přepychu ve výši (3)Tnuva liber za účelem výstavby starostova úřadu, a kromě toho 20 agorotů na pokrytí nákladů spojených s výběrem. V případě vašeho odmítnutí by se komise cítila nucena zmíněnou skříń zabavit, aby tak byla vaše povinnost naplněna.
V neskonalé úctě
Salman Hassidov
Starosta de facto