20.07.2005 Letní týdenní výlet do Velké Británie

Anglie a Skotsko – den 2.

Vstáváme asi v 8:45. Snídaně se skládá z toustů, másla a marmelády. K pití je kafe, čaj nebo džus. K tomu doplňujeme vlastní zásoby - sýr a salám. Každý chce vidět něco jiného, takže se po snídani rozdělujeme. Část míří do British Nation muzeum, já jsem zamířil na prohlídku křižníku Belfast.

Prohlédnout všechny dostupné paluby zabralo asi 1,5 hodiny. Expozice byla připravena velmi kvalitně. Uvnitř bylo možno vidět, jak se na takové lodi žilo. Expozice zahrnovala ukázku operačního sálu, nemocnice, zubařské ordinace, kuchyně, pekárny, skladu, kapitánovy kajuty, ubikací pro důstojníky, obytné prostory posádky, poštovního úřadu, kaple, kantýny, místnosti pro radisty, centra řízení palby, truhlárny, přípravy masa. V 13 hodin jsme měli sraz s Mortisem a Martinem před Belfastem, kde jsme se kupodivu i sešli. Druhá část spolucestovatelů zamířila na právě probíhající Wimbledon.

Našim další cílem bylo Britské královské námořní muzeum, do kterého nás dopravil vlak bez řidiče. Nicméně ani automatika není bezchybná a tak měl vlak po cestě menší neplánované pauzy. Závadu jsme odhadovali buď na nutnost restartovat OS Windows nebo na kompilaci nového jádra u Linuxu. Vlak nás nakonec na místo určení v pořádku dopravil. V muzeu byly pěkné expozice dobývání kolonií, potápění, dobývání pólů nebo model lodě King George V. Celá prohlídka trvala asi hodinku. Naneštěstí se v muzeu nesmělo fotit, což jsem zjistil až po 2 snímcích a zuřivém mávání security officera.

Přímo nad muzeem se nacházela na kopci Greenwitchská observatoř, a tak jsme tam zamířili. Před symbolem nultého poledníku se chtěl každý vyfotit, což mělo za následek dlouhou frontu. Taktikou zdržování se nám povedlo frontu posunout dále a vyfotit tak nultý poledník s odstupem. Původní plán zněl po muzeu se jet ještě podívat do Zoo, což vzhledem k pokročilému času padlo.

Na obzoru se rýsovala čtvrť mrakodrapů, něco jako La Defance v Paříži, a tak jsme zamířili tam. Prorazili jsme si cestu tunelem pod Temží a dále parkem. Došli jsme až ke čtvrti s mrakodrapy, která je zasazena mezi vodní kanály ohyb Temže. Rozhodně jsme nelitovali, architektura stála za to a navíc zde opravdu pulzoval život. Manažeři u piva sledovali ceny akcií na ostatních burzách ve světě, část lidí cestou z práce nakupovala, další spěchali domů a někteří si užívali volný čas během podél vody.

Po mnoha fotografických zastávkách jsme se přesunuli zpět na hotel. Metro mělo opět četné přestávky a tak se jízda oproti předpokladu protáhla asi o 20 minut. Z hotelu jsme (mimo Pavla) po menší pauze vyrazili na jídlo. Z důvodu neshody, co k jídlu, jsme každý skončili jinde. Ríša u fast foodu Subway, já a Martin na číně a Mortis si nevybral vůbec. Protože to byl náš poslední večer v Londýně, tak jsme prozkoumali ještě obchod se suvenýry a utratili v nich nějaké peníze.