22.08.2005 Boubín, prales, Vimperk

Šumava 2005 - den 5.

Ráno nás čekala modrá obloha a sluníčko. Snídani jsme si udělali ve vesničce Zátoň před místním obchodem, kde jsme si koupili koláč a koblížek. Odtud na Boubín to bylo 10 km a převýšení asi 500 metrů čistého. Prvních pár kilometrů bylo docela v klídku a stoupání nebylo tak moc strmé.

Změna nastala asi kilometr od Boubínského jezírka, kde se připojovala jiná cesta. A právě přes tuto přípojnou cestu proudily do Boubína doslova hordy turistů. Vypadalo to, že někde tady musí mít hnízdo nebo alespoň 10 autobusů. U Boubínského jezírka jsem se oddělil od Martina se Simonou a vyrazil jsem vpřed, abych jednoho po druhém předešel turisty bez batohu. V půli jednoho kopce jsem potkal 2 kluky s batohem. Jeden z nich se na mě šeptem obrátil, zda se dá někde v okolí Trojmezí stanovat. Odvětil jsem, že nám to vyšlo a popsal jsem mu přibližně kde.

Motivován dílčím cílem (jakákoliv skupinka turistů přede mnou) jsem cestu na vrchol (5 km a 300 metrů převýšení) urazil za hodinku. Cestou jsem předešel 47 svátečních turistů. Martin se Simonou nasadili také slušné tempo a došli chvíli po mě.

Na Boubíně je nově postavena, i přes protesty ochranářů, dřevěná rozhledna. Tentokrát byl výhled výborný, ale silný vítr zkracoval pobyt všech zájemců o krásy okolní krajiny na minimum. Ochranáři sice nezabránili stavbě rozhledny, ale prosadili si alespoň uzavření několika cest, takže nám prodloužili trasu sestupu o 2 km. V klidném závětří na jednom rozcestí jsme dali oběd. Skupinku turistů se Martin pokoušel upozornit, že minuli odbočku značky, ale po zjištění, že jsou to němci rezignoval na vysvětlování a pouze konstatoval, že je to OK, doufám, že si to Němci přebrali po svém.

Pod Boubínem jsme dali půlhodinovou pauzu na sluníčku. Prosluněný les k tomu jen lákal. Cesta z kopce byla výborná, minuli jsme krásnou hájovnu, která sloužila také jako menší penziónek. Do Vimperku to nebylo daleko, takže jsme zakotvili v lese asi už v 5 hodin odpoledne a po křížovkách přišli na řadu i karty.