LUKI homepage
Úvodní stránka Politika Kultura Cestování Zábava Počítače Běžný den Fotogalerie


Zákaz fotografování (1)

11.07.2005 Duch socialismu stále ještě žije
Na základce jsme se učili, že lidé z některých primitivních kmenů nechtějí dovolit, aby je někdo fotil, protože věří, že to krade duši. Jako děti jsme se s pocitem civilizační převahy shovívavě usmívaly a byly jsme rády, že žijeme v takové společnosti, kde na podobné bludy nikdo nevěří.




Jak se z focení stal můj koníček, zjistila jsem, že o moc víc civilizovaná ta naše civilizace zase není. Skoro to vypadá, že leckdo, když dostane do správy nějaký zajímavý objekt, třeba hrad nebo zámek, propadne strachu, že by tomu mohl někdo ukrást duši a vyhlásí "Zákaz focení". Jelikož doba postupuje, bývá už doplněn o zákaz pořizování videozáznamů a jakékoli dokumentace. Při určitém způsobu výkladu je to horší, než u soudu, kde se smí, pokud vím, alespoň kreslit.

Se zákazem focení jsem se setkala na řadě státních zámků. Celkem bych pochopila snahu si na této nevinné zábavě přivydělat. Na některých místech prodávají „povolenky“ na focení nebo natáčení a jejich ceny dosahují i výše běžného vstupného. Například v Muzeu hlavního města Prahy na Florenci stojí povolenka 50 Kč, musíte jí viditelně nosit, několikrát vám jí zkontrolují a i přesto jsou k fotografům dost nevraživí. Důvod prodeje těchto povolenek je mi celkem srozumitelný na rozdíl od úplného zákazu. U státních památek a objektů považuji zákaz za prostou zvůli lidí ze správy, podepřenou úplným nezájmem o tržní výsledky. Brala jsem to jako trvající přežitek socialismu, kde bylo zakazování oblíbeným sportem.

Překvapivě jsem narazila na zákaz focení i na některých soukromých zámcích (Častolovice, Orlík). Právě do Častolovic jsem se vypravila po přečtení poutavého článku, jak paní majitelka – interiérová architektka – věnuje svůj čas a peníze na zvelebení prostor. Musím přiznat, že velmi úspěšně, interiéry jsou skutečně nádherné. Nicméně se zdá, že ani situace, kdy musí dotovat zámek ze svých peněz, protože si vstupným nevydělá na provoz, jí nepřiměje k tomu, aby si prodejem povolenek vylepšila bilanci a nám udělala tu radost si něco pěkného vyfotit. Schwarzenbergův Orlík je také pod klatbou, ale tam se dá předpokládat, že jeho už těch pár kaček opravdu nezajímá a drobné radosti lidu zdarma prostě dopřát nechce.

Nejparanoidnější vztah k focení mají v Brněnské vile Tughendat. Hned u vstupu jsem měla velké potíže, aby mi foťák prostě nezabavili samou obavou, že mi někde samovolně spustí. Po celou dobu jsem byla i s foťákem zapakovaným v batohu krajně podezřelá a průvodkyně na mě co chvíli ulpěla nevlídným okem. Ona celkově krásu vily znehodnotila neustálým zakazováním a upozorňováním na to, co nesmíme dělat, až jsem získala dojem, že by bylo nejlepší zaplatit vstupné na nějakém vzdálenějším místě a jít rovnou domů, abychom to moc neokoukali. Vila sice nespadá do kategorie „nesmíš fotit ani za nic“, ale povolenka od 2 000 Kč je dostatečně odrazující. Pro jistotu se vila nesmí fotit ani zvenku.

Záludné řešení jsme zažili v některých památkách Petrohradu a okolí. Nenarazili jsme sice ani na jeden objekt, kde by se fotit nesmělo, ale zase to většinou nebylo zdarma. Takže našinec nejen, že platí až desetinásobné vstupné než domorodci (opravdu!), ale k tomu ještě kolem cca 100 Kč za foťák a až 250 za kameru. Vzhledem k tomu, jak často se člověk dostane do Carského sídla nebo Ermitáže, to klidně obětuje. Jaké překvapení, že v některých částech expozic je následně focení zcela zakázáno! Jediný exponát, u něhož to snad mělo jakési opodstatnění, byla egyptská mumie, která vypadala, že by se mohla rozpadnout na prach i vlivem denního světla, natož blesku. Proč je ale zakázáno fotit celou čínskou expozici mi zůstalo záhadou. Celkem pikantní bylo i povolení v Carském sídle, které bylo definováno jako „amatérská fotografie“. Jelikož své snímky neprodáváme, prohlásili jsme se za amatéry, zakoupili povolení a fotili. Ve velkém zrcadlovém sále jsme potřebovali trochu pevnější ruku a tak jsme vytáhli náš legrační deseticentimetrový stativeček a začali na něj šroubovat foťák. Okamžitě na nás přiběhla hlídací babuška, že to se nesmí. Pro nechápavé pak vysvětlila, že nezáleží na velikosti stativu, ale na počtu nožiček. Když má víc než 2 nožičky, jde o profesionální fotografii a to zaplacené nemáme. Ten náš prďola měl 3.

Světlou výjimkou bylo Zoologické muzeum v Petrohradu, kde se fotit smí a ještě je to zdarma. Také jsem nezažila, že by ve Francii v jakémkoli muzeu, výstavě, památce nebo vůbec fotografy omezovali a ani si nevzpomínám, že bych tam někde za focení platila.
Ještě záhadnější mi jsou zákazy v komerčních objektech, ale o tom až v pokračování.

DISKUSNÍ FÓRUM NA TYL.CZ
diskusní fórum čtenářů  

Zobraz vybrané    Zobraz vďż˝e     Vloďż˝it prďż˝spevek

Titulek Jméno Datum
ano domini foto djaba 11.8.2013 23:06
Tak se na to vykaslete Gretka 22.10.2012 17:15
Bohužel už i normální chalupy Tomas 2.5.2011 15:50
no je to už asi skoro všude Jan 14.2.2011 19:13
Tugendhat luciferrus 26.5.2009 19:48
Svatá hora Marek 25.9.2008 21:25
V nové sezóně to není lepší Jirka 3.5.2006 12:13

Zobraz vybrané    Zobraz vďż˝e     Vložit příspěvek


Fotografie




NETservis s.r.o. - tvorba www stránek, redesign, tvorba e-shopu, corporate identity, tvorba loga, firemní prezentace, webové stránky, Čokoláda