09.02.2005 Co se děje v posilovně, když nastane tma

Posilovna ve tmě

Do posilovny MAXIMUS na Žižkově chodím již poměrně dlouhou dobu. Za tu dobu jsem tam zažil podivuhodných událostí několik, počínaje skupinovou návštěvou ženského basketbalového teamu a konče několika přestavbami. Ale výpadek proudu, jsem tam zažil toto pondělí poprvé.

Vzhledem k prostředí vzala většina návštěvníků výpadek proudu doslova sportovně. Někteří jedinci, zřejmě mající tmu před očima ze zvedaných závaží tak jako tak, výpadek světla ani nezaznamenali a vesele cvičili dál. Část cvičících si hlasitě oddechla a s výrokem "Konečně není vidět, kolik zvedám" též pokračovala ve cvičení. Je pravda, že ne všem nepřítomnost světla vyhovovala. Problém měli ti, které výpadek zastihl uprostřed cviku. Poznat se dali podle výkřiku "To jsem zvědavej, kam ze zad shodím těch 100 kilo." A pak tam byla skupina, která přišla o svoji zábavu, protože se nemohli prohlížet v zrcadlech.

Po 2 minutách začalo být jasné, že to jen tak nenaběhne. Personál pohotově odkudsi vyhrabal svíčky a začal je roznášet po posilovně s provokativní otázkou "Potřebuje tady někdo na cvičení vidět?". Udivení tmou byly především nově příchozí, na které si personál při příchodu vždy důkladně posvítil jedinou baterkou, která byla k dispozici. Cvičení se mi díky tmě trochu protáhlo, protože jsem musel hledat delší dobu ty správné činky (10 kg a 15 kg kotouč jsou si dost podobné). Pro část lidí nastal problém až při odchodu z posilovny a odmítali se sprchovat ve tmě – sice nechápu proč, ale budiž. Po přibližně 30 minutách světlo naběhlo, ale ani tak nebyli všichni spokojeni. Ze šatny se dala zaslechnout hláška "Ne, ne, ne, teď, když jsem se převlíknul, se opravdu nebudu opět svlékat, abych se šel osprchovat, abych se následně mohl zase oblíknout, kdo ví, jestli to za chvíli zase nezhasne.".